|
ZÁVODNÍK Hudba: Josef Kůstka Text: Vladimír Čort Já pořád jenom
závodím normálně už nechodím. Každý ráno
z domu ven hned to beru s rozběhem. Nemám tretry, nemám
dres, za tebou běžím dnes. Po ulicích
pospíchám, málem ani
nedýchám. Jsem závodník
– vždycky poslední, jsem závodník – zase poslední. Jenom s časem
závodím (ty znáš to
líp) s tebou ztrácím body, s tebou
ztrácím body, rychlejší tak nohy
mít (běhal bys líp) takhle ztrácím body, takhle ztrácím body. Jsem….. Já pořád jenom
závodím, k závodům se
nehodím. Říkají mi, abych
vzdal, neposlouchám, běžím
dál. Můj styl nemá
žádný lesk, nehodí se pro potlesk. Ten, kdo běhá jako
já, každý
závod prohrává. |
NEJDU Hudba a text: Jindřich Vobořil
Nejdu,
povídám, že nejdu… Musím se učit a
mám vůbec
moře práce na maturitní ples je
ještě času dost vzorce mi nejdou,
stále
musím s nimi prát se a tak nejdu,
povídám, že
nejdu. Každá
z mých učebnic
je šedivá a prázdná zasypán tabulkama
soustředit se mám tak mezi stránky
fotky
hezkejch holek vkládám a tak nejdu,
povídám, že
nejdu. Při
písemkách se spokojím
i s třetí cenou ptám se
sám sebe, jestli
vůbec šanci mám na maturitním tablu
s fotkou odlepenou a tak nejdu,
povídám, že
nejdu. Nejlepší
tanečník a
krasavec a formát to všechny kantorky
dnes
budou z tebe paf! A že nic
neumíš – kdyby
se někdo dohmát´…. Budu muset trochu
přidat…
Musíš, povídám, že musíš, musíš! Dobře, povídám,
že dobře, dobře! Čekám, povídám, že čekám, čekám! Přijdu,
povídám, že přijdu, přijdu! To snad není vůbec možný, já sotva se začnu učit, tak začne zvonit telefon a to se střídaj´ kamarádi se všema největšíma krasavicema ze školy. No, co já jim mám vykládat, ty holky se snad zbláznily. Ony nemůžou pochopit, že já budu stejně neodolatelnej i po maturitě. Sotva zavěsím telefon, rozlítnou se dveře a mámana mě křičí: uč se chlapče, uč se, ať má maminka radost. Ty musíš bejt nejmíň inženýrem. No, sotva zavře, už je tady babička. Hučí do mě: kdepak inženýrem, chlapče – doktorem budeš jako děda. Ale to má maminka pravdu, učit se, chlapče, holt musíš. To je marný! No, já bych rád vyhověl všem, ale copak to jde? Fyzika, matika, chemie, zeměpis, dějepis, biologie, čeština, ruština, rýsováni, svačina, lístky na oběd, umejt krk, slušně pozdravit, nanosit uhlí, vrátit prázdný láhve, vyvenčit psa, vyvenčit kočku, vyvenčit papouška, ..aaaa, už ulít, no to je škody, on se na cestu zeptá. Ach, maminko pomoooc…
|
KVADROFONNÍ LUCKA Hudba: Josef Kůstka Text: Vladimír Čort Tam někde
v nás… Za devátým
schůdek a půl je dům Lucky
Kvadrofonní a ten, kdo jí
náhodou
zná, po večerech sní jen o
ní. Na terase ohnivý
strom, pod ním Lucka
všem se
líbí, a my kluci, ozdoba
škol, závodíme,
co jí slíbit. Kvadrofonní
má hlas sama je víc, než čas, Kvadrofonní
Lucka…. Natahuješ za
ní svou
dlaň, chceš jí
hladit aspoň
slovem, utíká ti
opálená v bílé
čapce
kriketové. Její
parfém zůstal ti
jen, vrtulníkem už se
stala, zvolna mizí za
obzorem, škoda, že se
nám jen
zdála. |
|
BROUKY Hudba: Josef Kůstka Text: Pavel
Šmíd Brouky, co mi hlavou
blázniví táhnou
v noci domů
opilí v noci domů a
ráno
ven – vrátěj´ se
za tejden, brouci se nevracej´ - prachy se rychle
utrácej´ jednou s tou a pak
s druhou – nelásky na druhou. Když prší,
láska rezaví – nejlíp to
dělaj´ zrzavý holky jak oheň,
pihatý – jen když jsou nahatý. Už prší od
léta – písmena slovům
odkvétaj´ písmena slovům
– větám
slova – jednou začnem´ znova. Sám
vstávám – sám
snídám sám stínem
– na kterej
nárážím a jen žlutý
– jen modrý –
a bílý brouky v hlavě
mám. |
BLUES
POSLEDNÍHO PRAŽSKÉHO
UPÍRA Hudba a text: Jindřich Vobořil Koukněte se na něho - už je zase tady, včera ráno pohřbili ho, neboť umřel hlady. Předvčírem se zkoušel vloupat do transfúzní stanice, moc úspěchu neměl - a tak se moc neměl. Hleďme toho upíra a smějme se cha cha cha, cha cha cha, - chyběla mu zkušenost. Pokoušel se skamarádit s dobrovolným dárcem krve : Jestli mi to vyjde, budu silný zase jako prve! Dárce se ho polekal a krve se v něm nedořezal a tak to šlo celý týden. Hleďme toho lotra - když má žízeň, dal by se i do vlastního tatínka! Setkal se jen s nevděkem - zahnali ho česnekem! A když v pátek časně z rána smutně táhnul přes Štvanici, vůní krve omámen porazil prázdnou popelnici. Nemůžu vám popsat, co měl v hlavě chudák za zmatek, jistý je, že vysílením padnul přímo u jatek! Teď je z něho duch! (Juch!) |
JEN
TY A JÁ Hudba: Josef Kůstka Text: Vladimír Čort Stáli jsme
v objetí
– já a ty, průměrná
souvětí – já a
ty, čas jak vítr
letí – šlape
na paty, když já a ty.
plány, sny,
prokletí – já
a ty, čas jak…. Jen ty a
já….
hodíme
prokletí – já a
ty, čas jak vítr
letí, šlape
na paty když já a ty. |
| SIAMSKÁ
DVOJČATA Hudba a text: Jindřich Vobořil Stalo se to koncem března, kdo je nezná, těžko pochopí - přišla domů zapletená za copy! Zapletla se po cestě odpoledne ze školy, teď už lítaj´po městě a vůbec je to nebolí. Jak to bude dál? Nebojte se, děvčata, můžeme si hrát na siamská dvojčata. Zdeňka škádlí Wenzela, do něhož se zvencla, nosíval jí domů tašku, zítra bude nosit dvě. Bóža byla po škole, Zdeňka za ní brečí. Na rohu pár babiček, jen se diví, to zas´ bude řečí! Chlácholím je velice, velice, velice. Nebojte se děvčata, to jsou naše dvojčata, přesto, že jsou hubatá,
|
ARMAGEDDON Hudba: Josef Kůstka Text: Jindřich Vobořil Jak vody proud nabývá tvé bohatství ukrývá, když vítr zlej příval zažene dál, přižene zlej oheň aby si vzal další díl z bohatství tvých. Jak tajfun kraj prolétá úrodu v prach rozmetá, pak padne déšť, jenž se nezastaví, nebude klid, dokud nezrezaví celá zem a všechno skončí. |
Hudba a text: Jindřich Vobořil
Zaháním nudu páteční bolí mě hlava, nemohu spát, po bytě chodím sem a tam, nemůžu číst, nemůžu ani hrát, zas´ přišel ke mně večer páteční.
něco se musí rychle stát, beru si šaty smuteční, vždycky si musím takhle hrát, když přišel ke mně večer páteční.
A náhle zní do tmy telefon ke mně do pokoje vchází jeho příjemný hlas. Z hudby teď mi zní jeho lákavý tón, vem´ si šaty veselý a honem přijď mezi nás.
budeme bez nich válet dál přo boogie-woogie vířit prach, nemáme první taneční vždyť začíná nám večer páteční.
|